Českosaské Švýcarsko se stalo v posledních několika letech mimořádně populární. Vyhlášení oblasti národním parkem v roce 2000 tuto situaci ještě umocnilo. Navíc jsem zaznamenal, že se Českosaské Švýcarsko samo promuje daleko nejvíce ze všech českých národních parků. Jak samo, tak i přes státní agentury.
Jak vznikl název parku a kde ho najdete
Národní park se rozkládá na obou stranách hranice, tj. české a německé. Název území vznikl tak, že na německé straně na konci 18. století malíři Anton Graff nebo Adrian Zingg ze Švýcarska kreslili místní krajinu a ta jim tak připomínala domov. Proto krajině začali říkat saské Švýcarsko. Z Německa do Česka je to jen krok a navíc v té době v oblasti žili daleko více Němci než Češi. Upravený název přeskočil i k nám a oblast se stala českým Švýcarskem. Takže dohromady Českosaské nebo Saskočeské Švýcarsko, podle toho z jaké strany se na ně díváme. A název je to každopádně pěkný.
Obecně se jako Českosaské nebo Saskočeské Švýcarsko nazývá území na březích mezi Děčínem a Pirnou. Také můžete slyšet pojmenování Labské pískovce. Oblast s četnými pískovcovými útvary je poměrně dost zalesněná a pro lidi byla tudíž v minulosti spíše nepřístupná. Kvůli tomu má ale zachovalou a pěknou přírodu na ploše asi 700km2. Z toho ale národní park na české straně zaujímá jen plochu o málo menší než 80km2, zbytek tvoří chráněné krajinné oblasti. Území parku tvarovaly 3 řeky: Labe, Křinice a Kamenice.
Příjezd do oblasti je poměrně velkolepý. Pro mě osobně je nejkrásnější přijezd vlakem do Děčína, což je pro návštěvu parku o něco méně praktické, ale výhledy do údolí Labe, které se vine krajinou je impozantní. Pokud pojedete vlakem, pak Vám dám jeden insider tip: sedněte se ve vlaku směrem od Prahy na pravou stranu po směru jízdy. Jsem si jistý, že si tu cestu tak užijete. Zpátky pak vlevo, užijete si taky. Krajina, kterou budete projíždět, často pyšně nazýváme jako Porta Bohemica. Je to ta krajina Českého středohoří, o které jsme už také psali jindy.
Kůrovcová kalamita
V posledních letech park bohužel utrpěl kůrovcovou kalamitou a proto lesníci vykáceli mnoho smrků. Zase se tím odhalily některé skály, které by jinak zůstaly zrakům utajeny. Nedivte se, až uvidíte holiny, protože místo smrků jsou nyní jen paseky. Strejně jako všude jinde, s kůrovcovou kalamitou, jejím důvodem je nenasytnost po dřevě. Smrk dobře a rychle roste a tak byl místo smíšených lesů místo obnovy smíšeného lesa vysazován smrk. Ty tvoří na velké části Česka monokulturu, která kupodivu lýkožroutu dobře chutná. Asi si musíme na nějaký čas zvyknout se na holiny. A snad taky lesníci nevysadí zase jenom smrk!
O co určitě nepřijít!
Pravčická brána
Na české straně parku musím upozornit na několik atrakcí. Jednou z hlavních atrakcí je zcela určitě tzv. Pravčická brána (německy Prebischtor). Ta je ikonickým bodem celého parku. Není se čemu divit. Pravčická brána – rozpětím 26,5 metrů a výškou 16 metrů, nejmenší tloušťkou klenby 2,5 metru a nejmenší šířkou 8 metrů, je největší pískovcovou skalní bránou v Evropě. A je skutečně impozantní. Málo se pak už ví, že v parku máme i tzv. Malou Pravčickou bránu, což je také přírodní skalní oblouk, ale s výškou asi 2,30 m a šířkou 3,30 m. Rovněž je na území parku.
Edmundova a další soutěsky
Další atrakcí jsou jednotlivé soutěsky, řeky Kamenice. Ferdinandova soutěska, Ve Strži, Divoká soutěska a Edmundova soutěska. Řeka zde protéká pod strmými skalami vysokými 50–90 m. Dílem jsou i schůdné, na místech kde tomu tak není pak převoz na pramicích. Převozníci pobaví cestující o vtipné historky, které jsou už desetiletí stejné. Pamatuji si je už jako dítě. Před několika lety jsem tam byl zase a slyšel jsem je stejně, jen od jiného převozníka. U Tiché soutěsky dokonce zažijete i uměly vodopád!
Tiské stěny
Tiské stěny neleží přímo v Národním parku, ale jsou na jeho západním okraji v chráněné oblasti Labské pískovce, které jsou součástí chráněného uzemí. Když jsme jimi procházeli na jednom z našich víkendů, tak mě velice příjemně překvapily, protože na rozdíl od přeplněného Národního parku byly Tiské stěny ještě příjemným místem, kde nebylo mnoho lidí a skály tak bylo možné si ještě vychutnat.
Takže pokud si chcete stěny užít ve větším klidu, plánujte cestu hned na začátku a nebo také tam. Nedaleko Tiských stěn je Děčínský Sněžník (724m), na jehož vrcholu budete zase moct vylézt na 33m vysokou kamenou rozhlednu a z vysoka se pak porozhlédnout po širokém okolí. Uvidíte Děčín, Labské pískovce, Českosaské Švýcarsko, České středohoří, Milešovku, Lužické hory, hřebeny Krušných hor a části Německa. Na Děčínském Sněžníku je i chata, kde můžete nejenom jíst, ale taky spát. Nicméně, když jsem tam byl naposledy, tak obsluha byla tak slabá ve svých výkonech, že bych ji, pokud teda neumíráte hlady, nedoporučil. Ale kdoví, třeba se zlepšili.
Německá část parku – údolí Křinice/Kirnitzsch
Co bych ale doporučil zcela určitě je, zajít i na německou stranu parku. Češi toto dost opomíjejí a to je velká škoda. Sice tam není Pravčická brána, ale zato jsou tam jiné atrakce a park je tam daleko více rozsáhlý a řekl bych i rozvinutý. A i přesto jsem měl pocit, že tam není tolik lidí. Navíc jsem byl jsem ohromen krásou údolí kolem řeky Křinice, okolním lesem a loukami.
Jak na německé, tak i české straně existuje dostatek infrastruktury, takže hlady ani žízní trpět nebudete. Kromě cesty pro pěší je údolí Křinice báječné na kolo. Například po trase Krásná Lípa – Kyjovské údolí – Zadní Doubice – Hinterhermsdorf – Kirnitzschtalstraβe – Neumannmühle – Bad Schandau – Děčín. Tento cyklovýlet zabere asi 4 hodiny, s minimem stoupání, částečně vede po německé straně. Začíná ale na naší a také na ní končí. Stejně tak je možné, kdybyste snad už byli moc unavení, že část výletu popojedete tramvají, .
Kromě těchto atrakcí je toho na německé straně více. Například Bastei – kamenný most Basteibrücke o délce 76 metrů, který překlenuje propast Mardertelle s vyhlídkovými plošinami, který leží mezi lázeňským městečkem Rathen a městem Wehlen. Spojuje mezi sebou Bastei a skalní hrad Neurathen. Cestou se můžete se stavit i ve městě Pirna, což je asi největší město v oblasti. A rozhodně stojí za návštěvu. Když pro nic jiného, tak třeba na jedno až dvě německá piva, abyste byli schopní porovnat, kde se pivo vaří lépe. Jestli na české nebo německé straně. Já mám německá piva rád a když jsem Německu, vždycky si dám jejich weizen, protože ačkoli je český ležák v pořádku, pivo jiné chuti je vítaným osvěžením.
Vlaky přes národní park
Zajímavostí je, že Národní park provozuje svou vlastní dopravu vlakem. A zase jezdí mezi Českem a Německem. Cesta je s ním moc příjemná, stejně jako výhledy z něj. A hlášení obou jazycích. Vlak je vhodně doplněný autobusy, takže auto můžete třeba nechat tam kde bydlíte a dál se přepravovat více ekologicky.
Jak se tam dostat
Nejlépe s námi na některé z našich výletech a rádi Vám všechno ukážeme a naplánujeme podle toho, jaký bude okruh Vašeho zájmu. Pokud chcete individuálně, pak autem do Děčína a najít ubytování buď tam nebo některé z přilehlých vesnic blíže parku. Další možností je pak vlak také do Děčína, což je daleko příjemnější cesta než autobusem.
(psáno pro: viviendopraga.com)