Pokud jste turisty nebo lidmi, kteří žijí v Praze, máte na zabavení se několik možností. Buď můžete svůj čas strávit v Praze, která Vás možná po čase začne nudit, nebo zkusit něco jiného. Praha je krásná, ale jako každé město nabízí omezené penzum toho co můžete dělat. Projdete všechny muzea, galerie, večer zajdete do divadla, ale za čas začnete toužit po výletě mimo město. Obvyklý turista ze zahraničí se pohybuje v rámci zaběhnutých tras: Praha – Karlovy Vary – Český Krumlov, případně něco navíc. Ale tahle země má v nabídce i místa, kam autobusy plné turistů nejezdí, tudíž kromě místních tam nikoho dašího nepotkáte. Dnes to bude o několika takových místech a můžete to brát jako tip na výlet mimo Prahu.
Naše štěstí je, že z Prahy se vyjede rychle, netrvá to tak dlouho jako metropolích typu Londýna, Paříže, nebo větších měst. Z centra na výpadovku je to asi půl hodinky a pak už to jede rychle. Dnešní tip je České středohoří. Je to krajina, která je posetá nízkými kopečky silně připomínajícími sopky. A není to jen něco co je připomíná, ale jsou to opravdové sopky. Dnes už naštěstí vyhaslé. Celá oblast má o něco méně než 1300 km2 a 84% z toho je chráněno jako přírodní rezervace. Na délku měří asi 70km na šířku má asi 25km. Nejvyšším kopcem je tam se svými 837m výšky Milešovka. Takže plocha dost velká na to, abyste si tam udělali výlet několikrát a zkusili objevit více. Oblíbenými výletními cíli jsou právě Milešovka, Lovoš u Lovosic nebo bájná hora Říp. Pokud jste spíš městské povahy, tak Roudnice na Labem, Litoměřice jsou města, kde vůbec není špatné projít se, dát si zmrzlinu nebo kávu. V Roudnici mají pěkný zámek, v Litoměřicích, kromě jiného, moc pěkné náměstí s renesanční radnicí. Nedaleko je pak pevnost Terezín, kam občas také nějaký turista zabloudí, protože v pevnosti byl za 2. světové války koncentrační tábor.
Krajinu kolem těchto měst Češi s radostí nazývají zahradou Čech. A skutečně! Mezi kopečky jsou sady jabloní a dalších ovocných stromů nebo vlašských ořechů, pole a louky. V době, kdy je jejich čas je možné si tam i nějaké ovoce natrhat. V krajině se najde něco nového v každé roční době. Na jaře po dlouhé a unavující zimě je procházka mezi rozkvetlými stromy a rašící vegetací, která se právě probudila k životu velmi osvěžující, pěkné místo na piknik i v létě a na podzim. Na místě žijí i chránění motýli a jsou tam i některé druhy rostlin, které jinde neuvidíte.
Nemusíte jezdit hned na hlavní vrcholy. My jste si udělali cestu jen na začátek oblasti, protože jsme chtěli vylézt na Brník (471m), Srdov (482m) a Oblík (509m). Ja je vidno, nejsou to žádné velehory, ale i tak jsem se cestou do prvního kopce z vesnice Chraberce, kde jsme nechali auto, zapotili. Výhled na další kopce v pořadí s mraky plujícími nad nimi nám nás pohladil po duši, kterou jsme měli rozjitřenou z měsíců koronavirového lockdownu.
Na poslední z kopečků se stoupá asi 20 minut smíšeným lesem a na jeho vrcholku se můžete socializovat s paraglidisty, sledovat jejich lety, snít, nebo se i nechat svézt na tandemu. Blízko odsud je další kopec, kvůli paraglidingu daleko známější, který se jmenuje Raná. Pro ty, kteří by zatoužili létat pravidelně, je v okolí Rané i několik škol paragladingu. Tam jsme ale tentokrát nešli. Zamířili jsme dolů a přes sad k opravovanému statku Oblík, který až bude dokončen, bude poskytovat příjemné chvilky pro kolemjdoucí a zdálo se mi, že se tam bude dát i bydlet. Už teď to vypadalo moc pěkně.
Po dalších asi 40 minutách chůze zpět jsme sedli do auta a na zpáteční cestě se zastavili v Lounech. Tohle město mě velmi příjemně překvapilo. Vlastně jsem ani nevěděl, že v Česku existuje město s poměrně zachovalými hradbami okolo historického jádra. Napříště se na ně nemusím jezdit koukat do ciziny, ale stačí těch asi 60 minut jízdy autem z Prahy. Toto asi 18 tisícové město bylo příjemným ostrůvkem normality. Prostě české, trochu ospalé maloměsto, jak si je představujeme. Náměstí s opravenými historickými domy, stejně jako přilehlé ulice, krásný starý mlýn, který vedle řeky Ohře připomínal dobu, kdy bylo město o něco významnější.
Trochu historie o Lounech: První zmínky o osadě při brodu přes řeku Ohři jsou již ze 12. století. V 60. letech století 13. dal český král Přemysl Otakar II. v její blízkosti postavit královské město na cestě do Německa. Pro pivaře může být zajímavostí, že v jeho okolí se také pěstuje klíčová surovina pro pivo – chmel. Ve městě je i krásný gotický kostel Sv. Mikuláše ze 16. století. Na začátku opevnění je dosud stojí zachovalá Žatecká brána z roku 1500. Až jí projdete, můžete si představovat, jak zde v minulosti vybírali mýtné při vstupu do města a na náměstí se pak odměnit skvělou zmrzlinou nebo koktejlem v místním baru. Kromě toho je ve městě i několik dalších zajímavostí, ale na ty si už přijdete jistě sami.
Na zpáteční cestě se do Prahy se můžete zastavit v Panenském Týnci, kde stojí za zmínku bývalý klášter klarisek s nedostavěným gotickým kostelem Sv. Panny Marie. K němu se sjíždějí lidé proto, že sensibilové říkají, že je tam zvláštní energie. Zkuste sami! Před ním byl postavený stánek s vynikajícími grilovanými specialitami a kdybych chvíli předtím nejedl už v Lounech, tak bych si jistě tu krkovici na grilu dal. Kromě toho jsou ve vesnici 2 zámky (Horní a Dolní), ve kterých žili zastupující říšský protektor K. H. Frank a hlavně Reinhard Heidrich, který byl po cestě do práce 27. 5. 1942 postřelen a 4. června zemřel (více hledej Operace Anthropoid).
Celý takový výlet zabere 7-8 hodin a je to velmi příjemná změna pro ty, kdo chtějí poznat o něco více než jen Prahu a je mimo hlavní turistické trasy, takže se při troše snahy můžete socializovat s místními obyvateli. V létě si dovedu představit celou trasu rozložit na víkend a jet ji na kole, protože kopečky jsou mírné a infrastruktura je na cestě k dispozici.