Vzal jsem si ze skříně velkou knihu Jamie 30 minut. Chystala se ke mě návštěva. Už jsem podle toho vařil. Ale ne to, co dneska. Co, to bude, bylo docela jasný. Mám v mrazáku půlku exkluzivního jehněte, je třeba ho kus sníst, aby se uvolnilo místo na něco novýho a třeba i lepšího. Furt mě někdo nabízí jelena, ale na toho jsem ještě nikdy neměl místo. Nejdřív jsem ale musel nakoupit plno surovin, který jsem doma neměl. Třeba brambory. Ty já nemám nikdy. Moc je totiž nejím. Nicméně tahle kombinace byla zajímavá. Brambory s baby karotkou, hrachem, mátou, zelenýma fazolkama a savojským zelím. To celý se vařilo na 2 kroky v zeleninovým vývaru. Dál mátová omáčka, gravy. Desert pak čokoládová pěna.
Podle Jamieho všechnom stihnutelný za za 30 minut. Pominu-li, že je to tak mizernej překlad, nebo tak mizerně napsaný, že se musí číst několikrát a v zásadě se nedá postupovat krok za krokem, nebo že ty brambory se věím ostatním se nemělo vařit, ale pouze zalít horkou vodou bez informace co s tím dál, tak se da těch 30 minut nedalo uvařit ani náhodou. Jen na jehněčí se musela udělat marináda z dijonské hořčice, pak to s tím natřít a nasledně opékat na pánvi, pak celý ještě 14 minut v troubě. Pekl jsem tam minimálně hodinu. Celý proces mi zabral 2,5 hodiny, takže podle mě trvalo 30 minut jen těch posledních. Když ale odhlédnu od toho času, tak výsledek byl chuťově famózní, návšteva si nestěžovala. Taky jsme vypili 3 lahve vína a ty byly následovaný koktejlem espreso martini, a na závěr kafem.